Zdeno Jašek - Stvorenie stvoriteľov (ukážka)

Prinášame ukážku aj z poslednej poviedky Jupitera 10

Zdeno Jašek - Stvorenie stvoriteľov

Vyhubenie ľudstva

„Vyhubenie ľudstva“ by sa dalo považovať za projekt roka. Možno aj storočia. Plán bol dokonale optimalizovaný Centrálnym Počítačom. Roboti ho realizovali hladko, účinne a bez zbytočných zdržaní. Nikde nevznikli spory o tom, ktorý človek má byť ako a ktorým robotom zlikvidovaný. A na nikoho sa nezabudlo. Učebnicový príklad plánovania a realizácie. Vnútorné míľniky boli dodržané, pôvodný rozpočet spotreby energie prekročený o jedno percento. Z odhadovaných rizík sa naplnilo dvestopäťdesiatšesť, ktoré boli okamžite eliminované v zmysle plánu riadenia rizík.

Čistá práca. Nikto neprežil.

Petra Slováková - Záblesk okamžiku (ukážka)

Prinášame ukážku z prvej poviedky jedenásteho, ženského Jupitera.

Petra Slováková - Záblesk okamžiku

Liliana tvrdě dopadla na zem. Okamžitě se překulila a sekla po soupeři dlouhým nožem. Bytost mávla křídly a vznesla se kousek nad ni. Dívka zmrzlými prsty sáhla pro pistoli. Ozval se výstřel, poslední prázdná nábojnice cinkla o stěnu domu. Bestie zavřískla a zakymácela se ve vzduchu. Dosedla zpátky na chodník a složila křídla jako obrovský netopýr. Nenávistně si Lilianu měřila rudě zářícíma očima. Chystala se znovu zaútočit.

Dívka slyšela, jak k ní někdo běží. Viktora nechala daleko za sebou, takže mohla pouze doufat, že to bude on. Nestvůra se vrhla vpřed. Liliana se vymrštila a ťala nožem, který vytáhla z pouzdra u pasu. Čepel zaskřípala na něčem, co připomínalo kámen. Jen taktak uhnula před drápy, kterými po ní bytost sekla. Na chvíli zahlédla obličej, jenž měl téměř lidské rysy, jenže kůži to mělo tmavě šedou a rozšklebená tlama připomínala divoké zvíře. Protivník do ní narazil obrovskou silou a smetl ji. Překulila se po zemi. Zbraň jí někam spadla, takže už zbývala jen možnost proměnit se do vlčí podoby a poprat se s tím monstrem jako rovný s rovným. Chystala se rozepnout si šaty, když se ozval výstřel. Podvědomě se přikrčila. Bestie se stáhla dál do stínů.

Ján Gálik - Klinika druhej šance (ukážka)

Prinášame tretiu poviedku z pripravovaného Jupitera 10.

Ján Gálik - Klinika druhej šance

Šušeň bol odporný, páchnuci chlap. A bolo mu to jedno. Vyvaľoval sa vo svojom koženom kresle, ktorého poťah pripomínal skôr poničené plechy hrdzavého robota ako niečo, na čom sa dá sedieť. Zárezy v ňom pokojne mohli byť stopami po zuboch nejakého pravekého dravca. 

Šušeň mal nohy mal vyložené na stolíku. Ten sa nakláňal na jednu stranu. Nános špiny a odpadu všade navôkol znemožňoval čo i len odhadnúť pôvodné farby nábytku či koberca. Páchlo to tu. Smrad bol taký obludný, že si naň jeho čuchové bunky neboli schopné zvyknúť.

Pred sebou mal prastarú telku, v ktorej bežal akýsi program o varení. Pani v ňom čistila zemiaky a podľa tučnej tváre si o nej Šušeň myslel, že ich zjedla celý vagón. Závesy na okne mal zatiahnuté, takže v rohoch malej izby sa so zablikaním obrazovky objavili pohyblivé tiene, ktoré akoby si žili svoj vlastný život.