Petra Slováková - Záblesk okamžiku (ukážka)

Prinášame ukážku z prvej poviedky jedenásteho, ženského Jupitera.

Petra Slováková - Záblesk okamžiku

Liliana tvrdě dopadla na zem. Okamžitě se překulila a sekla po soupeři dlouhým nožem. Bytost mávla křídly a vznesla se kousek nad ni. Dívka zmrzlými prsty sáhla pro pistoli. Ozval se výstřel, poslední prázdná nábojnice cinkla o stěnu domu. Bestie zavřískla a zakymácela se ve vzduchu. Dosedla zpátky na chodník a složila křídla jako obrovský netopýr. Nenávistně si Lilianu měřila rudě zářícíma očima. Chystala se znovu zaútočit.

Dívka slyšela, jak k ní někdo běží. Viktora nechala daleko za sebou, takže mohla pouze doufat, že to bude on. Nestvůra se vrhla vpřed. Liliana se vymrštila a ťala nožem, který vytáhla z pouzdra u pasu. Čepel zaskřípala na něčem, co připomínalo kámen. Jen taktak uhnula před drápy, kterými po ní bytost sekla. Na chvíli zahlédla obličej, jenž měl téměř lidské rysy, jenže kůži to mělo tmavě šedou a rozšklebená tlama připomínala divoké zvíře. Protivník do ní narazil obrovskou silou a smetl ji. Překulila se po zemi. Zbraň jí někam spadla, takže už zbývala jen možnost proměnit se do vlčí podoby a poprat se s tím monstrem jako rovný s rovným. Chystala se rozepnout si šaty, když se ozval výstřel. Podvědomě se přikrčila. Bestie se stáhla dál do stínů.

„Lily!“ uslyšela bratrův hlas.

„Jsem v pořádku,“ hlesla a snažila se vstát.

„Kam to zmizelo?“ křikl Viktor. Ukázala pravděpodobný směr. Uslyšeli před sebou vrčení a křik.

„Běž! Já se o sebe postarám.“

Vyšetřovat se rozběhl. Zrychlil a zabočil do uličky plné mlhy. Mhouřil oči, aby vůbec něco zahlédl. Kousek před ním se zmítal člověk v marném boji s bestií. Sklánělo se to nad postavou zhroucenou v jakési pokroucené póze a ústa toho stvoření byla přisátá k hrdlu. Viktor se zhluboka nadechl a vystřelil. Tmavá krev skropila dlažbu. Ozvalo se bolestné zavytí. Šedý přízrak se dal na útěk. Bezvládný muž padl do louže špinavé vody. Vyšetřovatel se rozběhl, aby podivné stvoření pronásledoval. Mlha byla hustá, a i přes světlo luceren stojících na okrajích ulic, se dalo vidět sotva pár kroků před sebe. Vyšetřovatel věděl, že může zakopnout, špatně šlápnout nebo někam spadnout, ale nechtěl se vzdát. Postava prudce zabočila za neosvětlený roh. Ozvalo se zvláštní zašustění. Chladný poryv vzduchu mu ovanul tvář. Viktor vběhl do mlhy a do něčeho vrazil. Vykřikl. Odmrštilo ho to dozadu a on spadl přímo mezi koše se žhavými uhlíky, nad kterými se většinou ohřívala chudina. Zatímco sípal a snažil se popadnout vyražený dech, někdo se nad ním sklonil.

„Kelby?“ ozval se překvapeně Barlow. Popadl mladíka za límec a zvedl ho jako kotě. Viktor se ošil, protože mu chytil rukáv kabátu a látka vzplála jasným plamenem. Barlow požár pohotově uhasil rukou v rukavici.

„Co říkáte? Nerozumím?!“

„Postavte mě, ksakru, na zem!“ zavrčel mladý šlechtic naštvaně. Bývalý voják byl vysoký a rozložitý a on si vedle něj připadal jako prcek.

„Ach tak, pardon!“ Detektiv tak učinil a Viktor si ho změřil tím nejvražednějším pohledem, jakého byl schopen.

„Co tu děláte?“ zeptal se ho Barlow.

„Šel jsem po stopě přízraku,“ odpověděl mladík mezi kašláním. Zoufale si povzdychl, když viděl zničený a stále doutnající rukáv svého oděvu. „Mohl jste mě zabít!“

 „Omlouvám se, ale to vy jste vrazil do mě,“ ospravedlňoval se Archie. Z mlhy vykročila Lilianina štíhlá postava. Oči dívce zářily nepřirozeným leskem a nezapřela se v nich hladová šelma.

„Dobrý večer, madam,“ řekl pohotově policista a uklonil se. Oslovená přikývla. Za Archibaldem se o zeď opřela Margaret s podivnou zbraní v ruce. Na rozdíl od ostatních stále bedlivě sledovala okolí, kdyby na ně něco zaútočilo.

„Když jsme se tu tak hezky sešli, kde je ten přízrak?“ zeptala se Liliana věcně.

„Myslím, že odletěl,“ řekl Viktor.

„Ten váš také?“ zeptal se Barlow.

„Náš?“ zeptal se mladík a doufal, že špatně slyšel.

„Ano, šli jsme po bestii, která vraždila v Šeříkové ulici kousek odtud. Tady se nám ztratila.“

„Kolik je tam obětí?“ zeptal se Viktor.

„Dvě. Povolali nás tam asi před hodinou. Stalo se to na poměrně frekventovaném místě.“

„Co je v Šeříkové ulici, že tam je v noci tak rušno?“ zeptal se Viktor nechápavě a tázavě pohlédl na sestru.

„Vyhlášený bordel,“ napověděla mu šeptem. Mladíkovi lehce zčervenaly tváře. Barlow se snažil neuculovat, aby vyšetřovatele ještě více nenaštval, a pro jistotu stáhl obličej do vysokého límce a šály, kterou měl kolem krku a předstíral kašel.